Edvard Munch (1863–1944) byl norský malíř a grafik, vlivný představitel moderny. Vyrostl z duchovní atmosféry secese a jeho malířské dílo má některé charakteristické rysy tohoto slohu. Studoval na kreslířské škole v Oslu. Jeho dílo bylo ovlivněno naturalismem, symbolismem, impresionismem a dílem Eduarda Maneta, ovšem i Munchovým chatrným fyzickým a duševním zdravím a traumatem z úmrtí matky. Munch v díle předznamenal nástup expresionismu a stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů tohoto hnutí. Byl fascinován moderním evropským malířstvím a prokazatelně největší vliv na něho měli tři malíři: Paul Gauguin, Vincent van Gogh a Henri de Toulouse-Lautrec, kteří byli známí pro používání barev k vyjádření pocitů. V roce 1908 se Munch psychicky zhroutil, jeho osobnost ničila nejen diagnostikovaná bipolární porucha, ale i dlouhodobá závislost na alkoholu. Na sklonku svého života byl Edvard Munch mezinárodně uznávaným umělcem, který však trávil své dny o samotě, horečnatou prací a pod dohledem německých okupantů, kteří jeho geniální dílo označili za zvrhlé umění. V době nacismu byla řada jeho děl z německých galerií odstraněna. Obraz Ráno – Dívka sedící na posteli z roku 1884 představuje Munchovo naturalistické období a byl vybrán i jako reprezentant norského umění u příležitosti Světové výstavy v Paříži v roce 1889. Berlínskou výstavou v roce 1892 výrazně ovlivnil expresionistickou skupinu Die Brücke a přispěl ke vzniku Berlínské secese. V českém prostředí se stal známým po výstavě v roce 1905, kterou se nechala inspirovat umělecká skupina Osma. Mezi jeho známé obrazy patří Nemocné dítě, Výkřik, Madona, Smrt v pokoji nemocné nebo Tanec života. Patří mezi největší osobnosti výtvarného umění.