Vítáme Vás na výstavě pod názvem František Ringo Čech – Ringo ever Rembrandt never, která prezentuje stěžejní část umělcovy tvorby. Malby vytvořené v naivistickém stylu jsou plné barev, jednoduchých linií a příběhů, které nutí diváky zamyslet se nad každodenním životem. Typickými motivy jeho tvorby jsou postavy, krajiny a humorné a satirické scény ze života, které odrážejí jeho přístup k zobrazování světa srozumitelným a odlehčeným způsobem.
František Ringo Čech (9. 7. 1943) se proslavil zejména jako hudebník, textař, divadelník a spisovatel. Maluje od roku 1973 a svou originální technikou a vtipnými náměty si získal široký okruh příznivců. Ve svých dílech glosuje život kolem sebe a kriticky a nekorektně se vyjadřuje k tématům vývoje světa i společnosti.
Vystudoval na Statní Konzervatoři v Praze hru na bicí nástroje u prof. Vlasáka. Během studia působil ve Studijní skupině tradičního jazzu Pavla Smetáčka a současně se stal zakládajícím členem skupiny Olympic, se kterou účinkoval v divadle Semafor. Po ukončení studia na konzervatoři v prosinci 1965 odjel jako herec Černého divadla Jiřího Srnce do Las Vegas v USA, kde nakonec strávil 14 měsíců. Tim skončila jeho éra vystupování se skupinou Olympic, a současně byl vyhlášen nejlepším československým hráčem na bicí. Z této doby také pochází jeho umělecké jméno Ringo podle bubeníka Ringo Starra ze skupiny Beatles.
Po návratu z USA se vrátil zpět do divadla Semafor, kde se stal šéfem orchestru. Vystupoval s Jiřím Šlitrem a účinkoval v představeních Šimka a Grossmanna. V této době také založil vlastní rockovou skupinu „Shut Up“ se zpěvákem Viktorem Sodomou a vytvořil hity jako „Žárlivý Kakadu“ nebo „Tygr z Indie“. Po čtyřech letech přišel do skupiny Jiří Schelinger, a s ním vznikla celá řada hitů jako „Což takhle dát si špenát“, „Jsem prý blázen jen“ nebo „Jahody mražený“ s texty Františka Ringo Čecha.
V roce 1985 založil Čechovo Prozatímní divadlo, a stal se jeho hlavním protagonistou a ředitelem. Jako autor napsal pro divadlo řadu divadelních her, z nichž nejznámější „
Dívčí válka“ se dočkala více než 1600 repríz. Současně s hraním a psaním divadelních her se věnuje také psaní knih – například edice „Generace Beatles“ apod.